Rosničkáři na středu 15. června věštili zataženo s přívalovým
deštěm, takže všichni rocku chtiví posluchači se zakoupenými
vstupenkami na koncert u příležitosti ukončení akademického roku
2004/2005 trnuli obavami. Ještě v 18 hodin, na samém začátku
koncertu, se kolem Kounicova paláce výhružně kupila černá mračna.
Masarykova univerzita však musí mít na nebesích těžkou protekci,
neboť ani nekáplo a obloha nad nádvořím Rektorátu MU byla po celou
dobu 2. ročníku rockového koncertu blankytně modrá.
Olin Veselý se svými spoluhráči to jako předskokan neměl snadné,
akademické publikum sedělo na umělohmotných židlích a tleskalo
vlažně, arciť zcela v souladu s provozovanou hudbou. Když byla
zmíněna doba vzniku písně Válka je vůl, student vedle mne prohodil:
„To jsem ještě dávno ani nebyl na světě!“ Kterak by tedy mohl tušit,
jak moc se nám tehdy nechtělo na vojnu. Holt – esprit těch
stařičkých písniček jaksi vyšuměl.
Strejdové z Progres 2 byli roztomile nostalgičtí, pamětníci za
klávesami stále jako kdyby viděli Jana Sochora, jen Pavel Váně co do
vzhledu neuvěřitelně vzdoruje času. Zdeněk Kluka to od bicích znale
kočíroval a při široké ploše ukázky z LP desky Dialog s vesmírem
se před pódiem začali kupit podupávající fandové a ani já se na
židli neudržel. Progres při všech svých metamorfózách je po právu
nejlegendárnější brněnská rocková formace.
Radim Hladík sestavil nejnovější Blue Effect výhradně z mladých
hráčů, jejichž muzicírování má vnitřní energii. Razantní bicí,
úsporná basa, především však vyzkoušený model dvou rovnocenných
zpěváků Pavla Bohatého a Jana Křížka. Staré hity – například
Slunečný hrob – pojali nepietně, celkové vyznění kapely bylo
šťavnaté a téměř nelidsky profesionální. Takže když hudebníci
secvičeně odběhli z pódia, aby vytvořili prostor pro Mistrovu
kytarovou exhibici, potěšil mne klávesista tím, že mimo režijní
záměr popadl láhev s limonádou, aby si v zákulisí v klidu loknul.
V losování o cenu měl štěstí student Fakulty informatiky, svár
akademických posluchačů s rockovým plebejstvím mimouniverzitních
návštěvníků vyšel smířlivě, moderátor byl stručný a výstižný, pan
profesor Jan Slovák mne o přestávce poučil, kterak že při zpěvu
funguje hrtan školeného pěvce ve srovnání s neškoleným rockerem.
Pořadatelé celé akce si zaslouží uznání, neboť večer to byl hezký.
Univerzitní rockování pod modrou oblohou vyšlo na výbornou.
