Ionizující záření     


Ionizující záření

Úvod

Ionizující záření (v minulosti ale i v současnosti nesprávně nazývané radioaktivní) už přes sto let slouží člověku nenahraditelně v průmyslu, hospodářství, lékařství, kosmonautice, energetice, výzkumu a v dalších, neméně důležitých odvětvích lidských činností. Ionizující záření však může nejenom pomáhat, ale může také škodit. Jelikož ionizující záření není za běžných podmínek detekovatelné lidskými smysly, je třeba potenciální nebezpečnosti ionizujícího záření věnovat zvýšenou pozornost.

V minulosti, kdy si lidé postupně uvědomovali nejenom pozitivní ale i negativní účinky ionizujícího záření, se postupně začala vytvářet legislativa, která měla za úkol chránit zdraví lidí a životní prostředí před těmito účinky a umožnit využívat ionizující záření s minimálním rizikem ohrožení zdraví jak pracovníků se zářením (radiačních pracovníků), tak běžných obyvatel.

V současnosti je v této oblasti platným právním předpisem zákon č. 18 z roku 1997 tzv. „atomový zákon“ o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Který je po nejnovější novelizaci plně v souladu s právem Evropských společenství. Tento zákon upravuje způsob využívání jaderné energie a ionizujícího záření a podmínky vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie a činností vedoucích k ozáření, systém ochrany osob a životního prostředí před nežádoucími účinky ionizujícího záření, povinnosti při přípravě a provádění zásahů vedoucích ke snížení přírodního ozáření a ozáření v důsledku radiačních nehod, zvláštní požadavky pro zajištění občanskoprávní odpovědnosti za škody v případě jaderných škod, podmínky bezpečného nakládání s radioaktivními odpady a výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie, při činnostech vedoucích k ozáření a nad jadernými položkami.

Navazující právní normy – prováděcí právní předpisy atomového zákona – pak konkretizují jednotlivá nařízení, postupy apod. atomového zákona. Z těchto vyhlášek mimo jiné plyne, že pracoviště kde se nakládá s ionizujícím zářením (kromě pracovišť s nevýznamnými a typově schválenými drobnými zdroji ionizujícího záření – viz vyhláška 307/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů) musí mít k této činnosti povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a na těchto pracovištích musí být zajištěn trvalý dohled osobami s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany a dohlížejícími osobami.

Mgr. Jiří Křivohlávek , dohlížející osoba nad radiační ochranou na MU,
vedoucí evidence jaderných materiálů na PřF MU
radiochemické oddělení Ústavu chemie, PřF MU
tel. 549 493 150, email: 9953@mail.muni.cz