Předkládaná publikace shrnuje stav přípravy výstavby kampusu Masarykovy univerzity v Brně na přelomu 20. a 21. století. Druhé české univerzitě se po třičtvrtě století existence dostala šance naplnit alespoň část z výhledu, se kterým byla v lednu roku 1919 zakládána, totiž získat definitivní umístění v budovách pro univerzitu postavených.

Velkorysé plány výstavby Akademické čtvrti, v jejichž realizaci mohla brněnská akademická obec doufat v prvním desetiletí existence samostatného československého státu, vzaly v meziválečném období za své. Poválečné poměry druhé, větší části dvacátého století, změnily drastickým způsobem vyhlídky vzdělanosti rozvíjející člověka jako svobodnou bytost, nikoli jen jako člena společnosti utilitárně pěstující úzce vymezené discipliny technické a na konkrétní cílové profese zaměřené.

U plánovacích mašinériích komunistických pětiletek se podařilo univerzitě přežít s výhledem areálu v Bohunicích jako oblasti rezervované pro výstavbu univerzity. Fakticky však z těchto výhledu nebylo na začátku 90. let realizováno nic. Zvýšený zájem o tradičně profilovaná univerzitní studia postavil Masarykovu univerzitu do situace, kdy se musela vyrovnat s rozvojem nových fakult a nové struktury nabídky akademických disciplin na univerzitě pěstovaných.

Plán integrovaného celku pro univerzitu již v posledním desetiletí odcházejícího století přestal být použitelný. Část fakult se podařilo stabilizovat v lokalitách, které byly původně spíše provizorie. nebo realizoval omezené stavební aktivity vycházející z možností jejich začlenění ve struktuře města. Pro bohunický areál se tak bylo možné soustředit na relativně omezenou část univerzity sestávající z Lékařské fakulty, podstatné části Přírodovědecké fakulty a výhledu na expanzi tělovýchovných studií a doplnění vlastních sportovišť pro univerzitu.

Koncepce, která pro rozvoj univerzity vznikla v průběhu devadesátých let, byla kompromisem mezi nesplněnými sny a aspiracemi z počátku budování univerzity, s výhledem na budování nové báze pro experimentální obory spojené s disciplinami biomedicinskými, biochemickými a molekulárně biologickými. Blízkost velké moderní nemocnice a perspektiva rozvoje bádání i výuky těžící z integrace technologicky zcela převratných pokroků, kterých se na pomezí přírodních věd a medicíny podařilo dosáhnout, vytvořila přirozený kontext pro úsilí dobudovat experimentálně náročná pracoviště univerzity nikoli jako pracoviště umístěná v adaptovaných provizoriích, ale jako pracoviště. ve kterých by se tyto disciplíny mohly v průběhu nejméně dalšího století rozvíjet.

Myšlenka takto koncipovaného kampusu pro Lékařskou a Přírodovědeckou fakultu. prolnutá v modernějším uspořádání tematicky zaměřených pavilónů respektujících význam interdisciplinárních kombinací a rozvoje nových směru v experimentálních oborech i jejich aplikacích, získala postupné potřebnou dávka obecné podpory jak uvnitř univerzity, tak v širším regionální kontextu. Pro univerzitu tak začala práce na finalizaci kroku, který svým rozsahem neměl v dosavadní historii jejího rozvoje obdoby Postupně se podařilo vybudovat dostatečný moment hybnosti aktivit kolem úvah o dalším směřování rozvoje perspektivních disciplin, variant možného financování rozvojových aktivit s využitím nestátních zdrojů a kombinace investičních výhledů svázaných s tradičním akademickým působením i polokomerčním prostředím, ze kterého by takový celek měl vycházet, i složitého navázání na dlouhodobější výhledy financování rozvoje vysokoškolské vzdělanosti v České republice a jejího začleňování do struktury terciálního vzdělávání v evropském kontextu.

V roce 1998 se podařilo zajistit pro univerzitu vlastnictví podstatné části území potřebného pro perspektivní výstavbu a na okraji této lokality byly zahájeny první realizační práce na morfologickém centru Lékařské fakulty. V roce 2000 se pak realizovala mezinárodní architektonická soutěž na konkrétní podobu budoucího univerzitního areálu i řešení vazeb na okolní městské prostředí. Vítěznému návrhu, který z této soutěže vzešel, spolu se shrnutím dosavadních snah univerzity s výstavbou kampusu spojených, jsou věnovány další stránky této publikace.

Předkládáme tento celek širší veřejnosti univerzitní i mimouniverzitní jako dokument o postupu snah univerzity o realizaci kampusu a doufáme, že snažení dnešní generaci nebude stiženo nepřízní osudu, která postihla naše předchůdce. Masarykova univerzita i akademičtí kolegové z řad vysokoškolských učitelů, badatelů i studentů, kteří na ní v dalších desetiletích budou působit, si realizaci této investice zaslouží jako vklad do toho, co univerzita společnosti, ve které působí, přináší.

Jiří Zlatuška

rektor Masarykovy univerzity v Brně