Masarykova univerzita v Brně se v roce 1919 zrodila do prostorových provizorií. Tuto skutečnost odrážel i její zřizovací zákon, který stanovil, aby výstavba všech definitivních budov univerzity byla dokončena do roku 1930. Pro jejich umístění se na počátku nabízely dvě lokality, Žlutý kopec a Kraví hora. Pro Žlutý kopec byla v srpnu 1921 vypsána veřejná soutěž na dodání zastavovacího plánu. Výsledky soutěže, která byla uzavřena v lednu 1922, však nebyly příliš přesvědčivé. Na jejím základě soutěžní porota nedoporučila uvažované zastavění vrcholu Žlutého kopce budovami teoretických ústavů Lékařské fakulty pro obtížný příjezd, potíže se zásobováním vodou a nákladnou kanalizaci. V návaznosti na tento závěr byla výstavba Lékařské fakulty na Žlutém kopci odmítnuta a pozornost představitelů univerzity i dalších zainteresovaných úřadů se soustředila na druhé proponované staveniště, na svah Kraví hory a přilehlé rovinné pozemky mezi ulicemi Veveří a Kounicovou poblíž České techniky. Východiskem pro definitivní zpracování koncepce výstavby univerzity na Kraví hoře se stala dohoda dosažená při jednání zainteresovaných stran na Zemské správě politické v červnu 1922, k níž se připojili i představitelé Lékařské fakulty, kteří do té doby trvali na výstavbě fakulty na Žlutém kopci. Vzhledem k předpokládanému brzkému zahájení výstavby tzv. Akademické čtvrti byla k 1. lednu 1923 zřízena stavební kancelář pro záležitosti Masarykovy univerzity. K témuž datu byla vypsána soutěž na vypracování regulačního a zastavovacího plánu Akademické čtvrti, která měla prokázat, že uvažovaná plocha dostačuje nejen pro výstavbu univerzity, ale také pro dostavbu České techniky. Vítězný projekt Miloše Lamla, Jaroslava Grunta a Josefa Šálka se potom stal základem pro vypsání soutěže, tentokrát dílčí, a to na řešení Akademického náměstí a novostavby Právnické fakulty. Nové náměstí, které se mělo rozkládat v ose ulice Veveří za Českou technikou, měly podle propozic soutěže tvořit na severovýchodě budovy ústředních úřadů univerzity, Filozofické a Právnické fakulty a centrální knihovny. Jihozápad měl být ohraničen budovami Přírodovědecké fakulty a vstupem na Kraví horu, na severozápadě se měla rozkládat budova státní konzervatoře a jihovýchod měl být vymezen rozšířením České techniky. V soutěži, která proběhla v roce 1925, nebyla první cena udělena. Druhou cenu získal architekt Alois Dryák, který byl také pověřen vypracováním stavebních plánů pro budovu Právnické fakulty.

Rozdělení výstavby univerzity na dvě samostatné etapy nebylo vyvoláno pouze rozlehlostí staveniště a velkým rozsahem plánovaných stavebních prací. Zahájení výstavby na vlastním území Kraví hory totiž komplikovala celá řada problémů. Roztříštěná majetková držba pozemků uvažovaných pro výstavbu si vyžadovala zdlouhavá a obtížná jednání s vlastníky těchto pozemků a k dispozici nebyl ani městský regulační plán pro toto území. Na Kraví hoře se navíc stýkaly zájmy univerzity a České techniky a jednání, která měla uvést požadavky a nároky obou vysokých škol do souladu, nebyla jednoduchá.

Ani výstavba na Akademickém náměstí neprobíhala tak hladce, jak by si vedení univerzity přálo. Základní kámen k budově Právnické fakulty byl položen teprve v červnu 1928. Reprezentativní účast při tomto aktu v čele s prezidentem T. G. Masarykem plně odpovídala faktu, že se jím zahajovala výstavba velkolepého vysokoškolského střediska v městě Brně. Doba stavby budovy, která byla dokončena v roce 1933, se však takřka přesně kryla s obdobím světové hospodářské krize. To se projevilo nejen v absenci plánované umělecké výzdoby na průčelí a ve vestibulu budovy, ale zejména v zastavení stavebních prací na Akademickém náměstí v roce 1933. Detailní stavební plány Filozofické fakulty, které vypracoval Alois Dryák v roce 1931, již zůstaly nevyužity. Symbolickou tečkou za výstavbou na Akademickém náměstí se stala smrt architekta Dryáka v červnu 1932.

Ještě osudověji zasáhla hospodářská krize do plánů výstavby na území vlastní Kraví hory. Teprve po vyřešení všech výše uvedených problémů vypsal Zemský úřad v Brně v samotném závěru roku 1931 veřejnou soutěž na získání návrhů regulace a způsobu zastavění pozemků na Kraví hoře, jakož i na získání náčrtků budov pro účely Lékařské a Přírodovědecké fakulty a společného Fyzikálního ústavu českých vysokých škol v Brně. V soutěži, která byla uzavřena v lednu 1933, získal nejvyšší ocenění, druhou cenu, když první nebyla udělena, projekt autorů Jindřicha Kumpošta a Bohuslava Fuchse, u něhož porota ocenila především stránku regulačně komunikační, dispoziční a architektonickou. Příznivé výsledky soutěže mohly opravňovat k naději, že výstavba na Kraví hoře bude vbrzku skutečně zahájena. Do vývoje událostí však fatálně zasáhl vládní rada Zemského úřadu a zároveň člen soutěžní poroty Bohumil Šel. Ten krátce po zveřejnění výsledků soutěže vydal dvě polemické brožury, ve kterých zpochybňoval nejen vhodnost výstavby na Kraví hoře, ale i oprávněnost výstavby Přírodovědecké fakulty vůbec. Nutnost výstavby klinik Lékařské fakulty sice nezpochybnil, ale navrhl pro ni nové místo v katastru Králova Pole a Žabovřesk, což by muselo vést přinejmenším k podstatnému oddálení výstavby. Proti Šelovým argumentům rozhořčeně protestovaly nejen obě dotčené fakulty, ale ozvali se i autoři soutěžních návrhů. Marně, Ministerstvo veřejných prací zřejmě uvítalo možnost odložení výstavby v době nedostatku státních financí a dalo výsledky soutěže přezkoumat. Závěry tohoto zkoumání nebyly nikdy zveřejněny. Univerzita na svém požadavku výstavby na Kraví hoře trvala až do druhé poloviny čtyřicátých let, ovšem se stále menšími vyhlídkami na úspěch. Jednání o výstavbě univerzity se totiž v roce 1945 začala ubírat jiným směrem.

Dne 25. 5. 1945 byla na Zemský národní výbor v Brně svolána porada, která měla rozhodnout o vhodném staveništi klinické zemské nemocnice v Brně. Účastníci porady, mezi nimiž nechyběli zástupci Lékařské fakulty, se shodli na požadavku, aby nová nemocnice byla postavena v Brně-Bohunicích, Vypracováním projektu byl na návrh profesorského sboru Lékařské fakulty pověřen Ing. arch. Bedřich Rozehnal. Podle názoru Zemského národního výboru z dubna 1946 mělo být v Bohunicích vybudováno celé univerzitní město. Ještě dále šlo Ministerstvo školství, které 14. května 1946 doporučilo, aby byl v Bohunicích zajištěn pro výstavbu pokud možno větší komplex pozemků, na nichž by mohl vzniknout areál všech vysokých škol v Brně. Tím bylo o osudu staveniště na Kraví hoře prakticky rozhodnuto. Nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že profesorský sbor Lékařské fakulty ještě jednou změnil svůj názor a v roce 1949 požadoval návrat ke koncepci výstavby klinik na Kraví hoře. Stejně nereálný a anachronický byl požadavek Filozofické fakulty, aby její budova byla postavena podle původních plánů architekta Dryáka z roku 1931 na původním staveništi, tedy v blízkostí budovy Právnické fakulty. Tu ostatně univerzita záhy ztratila, protože po zrušení Právnické fakulty jí byla odňata ve prospěch nově vznikající Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Od konce čtyřicátých let se tedy naděje univerzity na výstavbu začaly jednoznačně spojovat s bohunickým staveništěm, byt stavba nemocnice, která rozhodla o této změně koncepce, byla neustále odkládána a základní kámen k ní byl položen teprve v roce 1969.

Investiční záměr na stavbu Fakultní nemocnice a teoretických ústavů v Brně-Bohunicích předložil rektorát univerzity Ministerstvu školství v říjnu 1955. Po mnoha urgencích ministerstvo univerzitě v březnu 1960 sdělilo, že stavba sice nebyla zařazena do třetího pětiletého plánu, nemělo však námitek proti vypracování příslušné plánovací a projektové dokumentace. Úkolem byl v roce 1960 pověřen Krajský projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Brně. Tato fáze projektové přípravy vyvrcholila v letech 1963-1964, kdy byla zpracována urbanistická studie, investiční úkol na výstavbu Přírodovědecké fakulty i podrobné stavební programy jednotlivých oborů fakulty. Zdálo se, že zahájení výstavby univerzity v Bohunicích je takřka na dosah ruky. Proto byl této vizi obětován i projekt pavilónu s velkými posluchárnami z počátku šedesátých let, který měl být postaven ve stávajícím areálu Přírodovědecké fakulty. Perspektivní plán rozvoje univerzity do roku 1980, jehož konečná redakce byla dokončena v první polovině roku 1967, předpokládal, že výstavba teoretických ústavů Lékařské fakulty v bohunickém areálu proběhne v podstatě současně se stavbou Fakultní nemocnice a bude dokončena do roku 1977. Se zahájením stavby Přírodovědecké fakulty, která měla být uskutečněna podle již schváleného investičního úkolu a studie profesora Bedřicha Rozehnala, se počítalo v letech 1974-1975. Termíny výstavby Filozofické a Přírodovědecké fakulty (Právnická fakulta tehdy ještě nebyla obnovena) přesahovaly horizont perspektivního plánu. Prognóza, třebaže poněkud regulovala dřívější optimistické představy, nebyla reálným obrazem skutečných možností, protože po roce 1964 se veškeré přípravné práce takřka zastavily. Teprve v prosinci 1971 byly k dispozici další dvě předběžné studie bohunického areálu. Autory návrhů, které prošly i posuzovacím řízením, byli Miroslav Spurný a Bedřich Rozehnal. Tehdejší snahy univerzity o zahájení výstavby vyvrcholily vypsáním užší urbanisticko-architektonické soutěže pro výstavbu areálu univerzity v Brně-Bohunicích v září 1975. K účasti v soutěži, jejímž vypisovatelem bylo Ministerstvo školství ve spolupráci s rektorátem univerzity, bylo vyzváno pět autorů, resp. autorských kolektivů, z nichž se soutěže zúčastnily čtyři. Soutěžní porota se na svém zasedání ve dnech 21.-24. září 1976 rozhodla udělit nejvyšší ocenění návrhům autorů Jaroslava Paroubka, Dagmar Rybářově, Arnošta Navrátila a Lubomíra Doutlíka ze Stavební fakulty ČVUT v Praze. Porota konstatovala velmi dobrou architektonickou úroveň předložených návrhů a doporučila, aby vítězný kolektiv autorů byl pověřen zpracováním studie souboru staveb areálu univerzity, jako podkladu pro vypracování projektového úkolu první stavby. Širší veřejnost se mohla se soutěžními návrhy seznámit na výstavě, která se konala ve dnech 14.-31. prosince 1976 v Technickém muzeu.

Přes příznivý verdikt soutěžní poroty další kroky, které by vedly k zahájení výstavby v Bohunicích, již nenásledovaly. Bezvýchodnost tehdejší situace odrážel i program činnosti univerzity na léta 1981-1985, který vedení univerzity uložil „usilovat o vydání harmonogramu předprojektové přípravy, koordinovat a zabezpečovat ve spolupráci s Lékařskou fakultou upřesnění stavebního programu a objemové studie pro vydání investičního záměru tak, aby výstavba mohla být připravena k zahájení alespoň počátkem 8. pětiletky", tedy po roce 1985. Poněkud odvážnější ve svých předpokladech byla prognóza vývoje univerzity do roku 2000, schválená v roce 1983. Ta počítala se dvěma variantami, bud' s úplným vybudováním plánovaného univerzitního areálu v Bohunicích, nebo alespoň se stavbou Lékařské fakulty, která měla navázat na výstavbu Fakultní nemocnice s poliklinikou. Optimismus prognózy však vyplýval spíše z delšího časového horizontu výhledu, než z reálné analýzy možností. A tak teprve na prahu nového milénia nabývá výstavba univerzity v Bohunicích určitějších obrysů.

PhDr. Jiří PULEC