|
ETAPOVITOST
Celá koncepce je založena na možnosti postupné realizace.
Výuková část je pavilónová. Lze postupně realizovat pavilony a jejich skládáním
vytvořit horizontální kryté komunikace. Důležitým momentem tohoto způsobu
řešení je i skutečnost, že každá nová část je vždy funkční,
tzn. že lze reagovat na ekonomické podmínky.
Jinak řečeno - šachovnicovým skládáním buněk
bude postupně narůstat stavební struktura do výsledné podoby komplexu výukové
části, přitom bude část areálu provozuschopná už po realizaci první buňky.
Do jisté míry platí totéž i o objektech sportovní
části, smíšené části i bydlení.
FLEXIBILITA
Pavilony výukové části jsou navrženy jako třípodlažní
se zásadou, že k terénu se přimyká pouze malá část plochy pavilonu
(vertikální komunikace a seminární místnosti).
Hlavní pracovny a laboratoře jsou situovány ve dvou
podlažích. Díky tomu je celá využitelná plocha organizována horizontálně.
Protože pavilony jsou spolu organicky spojeny, stírají se hranice mezi
sousedními ústavy či katedrami. To umožní pružně reagovat na eventuální
změny struktury kateder, ústavů či náplně výuky ve vztahu
k organizaci prostoru. Architektonické řešení výukové
části tedy umožňuje (s trochou nadsázky) prakticky libovolné množství změn
organizace výuky vědy a výzkumu podle měnících se potřeb bez vážných
zásahů do stavby.
PROLÍNÁNÍ FUNKCÍ
Při využití stávající konfigurace terénu s
nutností překonávat silniční komunikace v areálu elegantním a nenásilným řešením je
posunuta tzv. základní komunikační rovina o výšku patra nad stávající
terén. Toto řešení umožní nejenom překonat universitním náměstím ul.
Kamenice a srovnat se tak s úrovní pěší městské třídy (diagonály), ale
díky tomu zůstane areál do jisté míry volný na úrovni terénu.
Šachovnicové uspořádání s posunutím základní
komunikační roviny nad úroveň terénu umožní přístup denního světla k
seminárním místnostem a vytvoří vzájemně spojená atria.
Protože plocha pozemku pro stavbu kampusu je limitovaná
a nároky na vybudování arboreta nebo botanické zahrady značné, využijeme
plochu nezastavěnou budovami pro zřízení arboreta. Arboretum je možné
koncipovat do formy „vývojové" - naučné cesty atd.
Okolní pavilónová zástavba umožňuje koncipovat arboretum do skupin
rostlinstva vyžadujícího různý stupeň oslunění, množství vody atd.
Nesporný přínos
tohoto řešení spočívá v oblasti estetické i ekonomické. Tím, že pod a
mezi pavilony bude sít' cest, zákoutí v zeleni atd., je vytvořeno velmi
kvalitní okolí seminárním místnostem (přízemí v zeleni) a snad i motivační
a meditační studijní prostředí.
Ekonomický
přínos spočívá v tom, že v okolí objektů by bylo vždy nutno počítat s
náklady na terénní a sadové úpravy a ještě dále budovat arboretum na jiné
velké (drahé) ploše. Navrhované řešení také umožňuje další rozvoj
zeleně a botanické zahrady s
omezením prakticky jen na dostupnost pozemků. Podtržením výhod je i řešení
pavilonů pro výuku se zelenými střechami a vytvořením další plochy
arboreta a parkových úprav na střechách (vhodné pro pěstování a zkoušení
tzv. intenzívní zeleně).
Současně
zelené střechy nízkopodlažní zástavby výukové části vytvoří mimořádně
kvalitní pohledy z okolních vyšších budov („Medipo, děkanáty, lůžkový
trakt FN atd.).
POHODA PROSTŘEDÍ,
MIKROKLIMA
Pohoda prostředí je
pro výukovou, výzkumnou a vědeckou práci klíčová. Klid, odstínění od
automobilové dopravy zajišťuje v rámci možností samo situování výukové
části a hlavně struktura pavilónové zástavby, která umožňuje do tichých
atrií situovat místnosti s extrémními požadavky na klid. Vsazení pavilonů
do zeleně arboreta a také jejich stavební struktura dávají předpoklady k
odstínění západních větrů. Ke kvalitnímu prostředí budou přispívat
značnou měrou i zelené střechy (žádná tepelná zátěž místností v
letním období). Pavilony budou stíněny (zeleň, slunolamy) tak, aby tepelná
zátěž z přímého slunečního
záření byla v optimální výši a konstrukce obvodových stěn (Trombeho stěny)
budou zajišťovat termoregulaci nezávisle na zdrojích energie přirozenou
cestou. Každý pavilon bude osazen slunečními kolektory, které ve spojení s
autonomními tepelnými čerpadly vzduch - vzduch mohou dodávat ve špičce
teplo, teplou vodu, chlad a fotovoltaickými články pro akumulaci el. energie
potřebné pro osvětlení arboreta, suterénních parkovišť, cest atd. Cíl
je dosažení autoregulace (v oblasti termostability a vlhkostních poměrů)
jednotlivých „pavilonů" či větších celků s minimalizací provozních
nákladů.
ZELEŇ
Zeleň v předloženém
návrhu nemá pouze funkci doplňkovou, ale je součástí celé koncepce jako
plnohodnotný kompoziční prvek. Vedle už popsaného zapojení arboreta do
stavební struktury je důsledně řešeno převedení zeleně (a také části
fauny) z oblasti lesů Mahenovy stráně do prostoru kampusu. Zeleň prolíná
celým areálem, s jejím působením je počítáno při vytváření
mikroklimatu, velká část střech je navržena jako „zelené střechy".
Návrh naplňuje heslo „Co vezmeme přírodě zastavěnou plochou, pokusme se
nahradit na střechách". Zelenou úpravou ploch pro stojící automobily
mají tyto plochy spíše charakter parku než parkovišť. Principem je pokus o
stírání hranic mezi zelení exteriéru a interiéru - „věda v
zeleni".
VÝTVARNÝ NÁZOR
Vychází z teze, že „není
cesty zpět".
Vychází z charakteru a
proklamovaných cílů Masarykovy univerzity.
Vychází z
toho, že Masarykova univerzita nemůže konkurovat tradičním univerzitám
svou historií, ale musí být na špici NOVOU KVALITOU.
Vychází z
toho, že nová kvalita (moderní, otevřená evropská univerzita), musí najít
i novou kvalitu ve vnější formě a organizaci prostoru.
Výtvarný názor
je zhmotněn jako pokračování nejlepších tradic Československé a především
brněnské moderní architektury.
Výtvarný názor
vychází ze snahy o stírání hranic mezi exteriérem a interiérem, což nachází
odraz v transparentnosti navržených objektů.
Výtvarný názor
vychází ze snahy o prolínání zeleně do interiéru, předurčuje tím nízkou
hladinu většiny objektů.
Výsledkem je
prostředí, jež lze charakterizovat slovy vzduch, prostor, pohoda, soustředění,
kontemplace, věda v zeleni.
Odraz těchto tezí nejlépe
charakterizuje výkresová část našeho návrhu.
|
