Prof. Ing. arch. Helena Zemánková, CSc.

Výstavba univerzitního kampusu MU ve vazbě na nemocnici v Brně-Bohunicích bude významným činem v rozvoji univerzity, města Brna i jeho nemocnice. Z tohoto pohledu byla soutěž výjimečnou př1ežitostí pro architekty a urbanisty. Pro mne pak trochu zklamáním z malého množství obeslaných návrhů, které možná dokumentovalo, že se urbanistická tvorba vytrácí z našich projekčních ateliérů.

Příjemné bylo zjištění, že se soutěže zúčastnily kolektivy generačně rozdílné. A tak do návrhů byly vloženy bohaté zkušenosti a znalosti z projektování školských staveb a precizní podání analytických částí. Ti mladší pak připravili a prezentovali svoje ideje pomocí výpočetní techniky a optimistické barevnosti.

U obeslaných návrhů bylo možno vysledovat dva urbanistické přístupy. Jeden přinášel řešení kompozičně ukončené, druhý větší variabilitu, snadnou etapovost i případné přerušení výstavby v budoucnu, aniž by výsledek působil jako torzo.

Řešení funkčních celků vyžadovalo jejich provozní propojení. I zde je možné vysledovat dva přístupy, kdy uživatel mohl dosáhnout všechny aktivity bud' „suchou nohou", tedy v prostředí četných prosklených pasáží situovaných v koncepčních osách (lemovaných pestrou funkční nabídkou), nebo formou zelených koridorů  možná se snazší orientaci. Tato verze více těžila ze zeleného potenciálu území.

Zeleň, plasticita terénu, vepsání budoucího univerzitního areálu do prstence lesa kolem Brna, vazba na pisárecké údolí přes lesní krajinný prvek a protažení této zeleně do univerzitního areálu formou arboreta byla úžasná příležitost, které se chopily právě oceněné návrhy.

Ing. arch. Milan Liška

Co naplat. Zatím nikdo nevymyslel lepší způsob výběru nejvhodnějšího řešení daného problému, než je veřejná soutěž na požadované dílo. Skláním se vždy, ať už jako člen soutěžní poroty, nebo jako divák na výstavě soutěžních návrhů, v hlubokém obdivu před každým tvůrcem, který je ochoten nést svou kůži na trh, zúčastnit se soutěže a v neúprosném termínu daném jejími podmínkami odevzdat náročnou práci s vědomím, že nemusí uspět. Obdivuji pokoru těch účastníků soutěže, kteří vkládají osud svého díla do rukou soutěžní poroty a kteří dokáží přijmout její rozhodnutí, jakkoliv pro ně často nemilé. Vždyť přece každý, kdo zpracovává a odevzdává soutěžní návrh, do něho vkládá ze sebe to nejlepší s přesvědčením a nadějí, že právě jeho řešení je tím nejlepším. Jinak by snad ani nemělo smysl začít na soutěžním návrhu pracovat. Umím si představit vynaložené úsilí, rozporuplné pocity při očekávání verdiktu poroty i zklamání těch, jimž jejich představy nevyjdou. Vyžaduje velkou zralost a vnitřní kázeň autorů oprostit se po vyhlášení výsledků soutěže od emocí, které nutně v různé intenzitě samovolně přicházejí, zabránit přirozené snaze hledání nedostatků všude jinde než u sebe, s nadhledem zařadit při výstavě soutěžních návrhů svoji práci do kontextu prací ostatních, poučit se z nich a po čase se s novým nadšením zúčastnit dalších soutěží se stejným úsilím, stejným přesvědčením a se stejnými nadějemi na dobrý výsledek.

S úctou přistupuji při posuzování soutěžních návrhů k obrovskému množství vykonané práce u každého odevzdaného díla a to i tehdy, když při prvním předběžném seznamování je zřejmé, zejména v porovnání s ostatními odevzdanými návrhy, že ne každý návrh bude svým pojetím a kvalitou svého řešení i prezentace aspirovat na ocenění nebo odměnu. Možnost porovnání jednotlivých odevzdaných prací je jednou z velkých výhod poroty proti účastníků soutěže, kteří při své práci na soutěžním návrhu nemají a ani nemohou mít povědomí o práci účastníků ostatních. Právě tato možnost konfrontace prokazuje oprávněnost konání soutěží a je jednou z pracovních metod poroty. To také vysvětluje, proč soutěžní porota může soutěžní návrhy posoudit v čase mnohonásobně kratším, než mají autoři odevzdaných návrhů na jejich zpracování.

Posuzování jakýchkoliv děl jednotlivými členy poroty je vždy subjektivní. Tomu se nemůže vyhnout ani posuzování tak rozsáhlé práce, jakou je urbanistická a architektonická soutěž. Každý ze členů poroty má proti ostatním jiné znalosti, jiné zkušenosti, jiné názory a představy. Přesto si troufám tvrdit, že hodnocení jednotlivých návrhů celou porotou je ve svém výsledku objektivní. Názor poroty se tříbí a zraje konfrontací názorů jednotlivých členů poroty, konfrontací těchto názorů s posuzovanými díly, diskusí členů poroty nad jednotlivými pracemi, upozorňováním na jejich jednotlivé přednosti či nedostatky, které by mohly ostatním členům poroty při omezeném čase a rozsahu předložených prací uniknout, nebo by jim nevěnovali dostatečnou pozornost a utváří se v konečné fázi hlasováním o jednotlivých formulovaných problémech i o posuzovaných návrzích jako celku. Nakonec vždy musí v porotě dojít ke shodě, jak pokud jde o formulaci hodnocení předložených návrhů, tak o určení jejich pořadí a o výši jednotlivých cen a odměn. Tím vším je práce poroty objektivizována a v tom také vidím přednosti výběru nejvhodnějšího řešení soutěží proti jiným možným způsobům.

Je pozoruhodné, jak téměř ve všech architektonických soutěžích nezávisle na počtu odevzdaných prací, se po podrobné prohlídce předložených prací a po diskusi nad nimi jednotlivé práce rozdělí do dvou základních skupin: na ty, z nichž se vybírají práce na ocenění a odměnění a na zbývající, které tuto šanci nemají. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že odevzdané práce si samy nacházejí své místo mezi ostatními. Na pomezí těchto dvou skupin často osciluje jeden nebo dva návrhy, které v probíhajících diskusích a zpřesňování názorů poroty někdy i několikrát mění své zařazení. Je právě tak pozoruhodné, že při všech rozdílných a někdy i protichůdných názorech jednotlivých porotců se nakonec porota shodne nejprve na pořadí jednotlivých návrhů, postupně pak na formulaci jejich hodnocení i na rozdělení cen a odměn. Jen zcela výjimečně je shoda jednoznačná, jako tomu bylo u dvou oceněných návrhů, soutěže na kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. O všech závažných otázkách se rozhoduje hlasováním porotců a u obou těchto návrhů bylo hlasování jednomyslné. U dalších návrhů ani u jednotlivých di1čích problémů, tomu tak již nebylo, jak o tom svědčí protokol o práci poroty. Ukazuje se, jak velký význam má lichý počet členů poroty, protože někdy rozhoduje i jediný hlas.

Práce poroty je odpovědná, namáhavá a nevděčná. Odpovědná proto, že porota pomáhá vyhlašovateli nejen rozhodovat o koncepčních otázkách jeho dalšího rozvoje, nýbrž také rozděluje nemalé finanční částky, které vyhlašovatel při rozhodování o vyhlášení soutěže obtížně získává a musí jejich použití pro účely soutěže obhájit často proti silným názorům, že by za ně mohl získat při jejich současném chronickém nedostatku jiné plnění s okamžitým efektem. Namáhavá nejen psychicky, nýbrž i fyzicky, neboť porota musí odevzdat velké množství veřejně kontrolované práce v limitovaném čase a s jednoznačnými závěry a její členové se musí práci plně věnovat a musí přitom zapomenout na své další povinnosti, na rychle utíkající čas i na pracovní dobu. Nevděčná, protože po skončení soutěže je většinou spokojen jen vítěz a ten je jenom jeden. Naopak nespokojeni jsou většinou všichni ostatní, kteří uspěli s nižší cenou nebo s odměnou, popřípadě neuspěli vůbec. Ti pak mají často tendenci obviňovat ze svého nezdaru porotu nebo její jednotlivé členy.

Přes všechnu obtížnost práce porotce jsem vděčen vyhlašovateli, že mne do soutěže přizval a že jsem měl možnost jako člen soutěžní poroty pracovat a získat tak další neopakovatelnou zkušenost. Jako člen poroty jsem se mimo jiné snažil přispět k přesnému až úzkostlivému sledování soutěžního řádu České komory architektů a soutěžních podmínek při práci poroty, aby bylo zabráněno možným formálním i věcným pochybením, které by mohly vést ke stížnostem na práci poroty a ke zpochybnění výsledků soutěže. S radostí jsem se seznámil s ostatními členy poroty, které jsem do té doby znal jenom zprostředkovaně a se stejnou radostí jsem se sešel s jinými, se kterými jsem měl možnost spolupracovat již dříve při jiných úkolech nebo v jiných porotách. Cítím jako svou milou povinnost poděkovat všem členům poroty za vzájemnou spolupráci a v neposlední řadě vzdát na tomto místě hold předsedkyni poroty Ing. arch. Radomíře Sedlákové, CSc., která svými zkušenostmi, přehledem i rozhledem bravurně a s noblesou dokonale zvládla ve složitém prostředí řízení poroty při rozmanité skladbě jejích členů. Na předsedajícím vždy leží větší tíha odpovědnosti a nakonec i větší podíl práce, neboť musí sjednocovat rozdílné názory porotců, provést závěrečné formulace všech posudků, zápisů a protokolů a dovést práci celé poroty ke zdárnému výsledku.

Žádný návrh, ani vítězný návrh vzešlý z této soutěže, nemůže nikdy v plném rozsahu vyhovět všem složitým podmínkám, které jsou navíc ještě proměnlivé v čase. Výsledky soutěže však poskytují dostatek materiálu na vytvoření uceleného názoru na optimální řešení daného území v Brně-Bohunicích a potřeb Masarykovy univerzity v něm. Za přínos soutěže považuji i porotou odmítnutá řešení, která na dílčích problémech území ukazují, jakých cest se při další přípravě vyvarovat. Proto závěrečné dokumenty soutěžní poroty přinášejí i některá doporučení vyhlašovateli pro další postup prací.

Jako dlouholetý účastník přípravy a realizace investiční výstavby ve školství si nemohu odpustit, ač k tomu nejsem povolán, ocenit pozitivní přístupy vedení Masarykovy univerzity k celkovému rozvoji této významné vysoké školy a jeho dlouhodobé a cílené úsilí o vybudování univerzitního kampusu v Bohunicích a dbaní na kontinuitu. O tom jsme se mohli přesvědčit na výstavě soutěžních návrhů, která byla vhodně doplněna stručným přehledem základních rozvojových tendencí za celou dobu více než osmdesátileté existence univerzity i postupných proměn názorů na jejich realizaci. V souvislosti s tím chci také poděkovat kvestorovi Masarykovy univerzity, Ing. Františku Galemu, za vytvoření optimálních podmínek pro práci poroty a za koncepci celé výstavy.

Přeji Masarykově univerzitě a jejímu vedení rychlé pokračování dalších přípravných prací včetně vyřešení složitých problémů financování a těším se na slavnostní zahájení výstavby položením základního kamene a ještě více na neméně slavnostní uvedení první ucelené části univerzitního kampusu v Bohunicích do provozu.

Ing. arch. Josef Němec, CSc.

V průběhu hodnocení soutěžních návrhů této náročné soutěže narůstalo u porotců vědomí naléhavosti vyjádřit pro vypisovatele soutěže co nejobjektivněji určitý souhrn poznatků, přínosů a podnětů, které by napomohly konkretizovat sledované cíle i požadovanou tvůrčí a funkční kvalitu konečného řešení. Proto porota věnovala velké úsilí formulaci doporučení, vzešlých ze soutěžních námětů z jejich srovnávací analýzy.

Závěrečná doporučení jsou stručná, avšak jednoznačná a zcela konkrétní. Směřují jak do polohy urbanisticko-koncepční, tak i provozněfunkční a realizační. Jedná se o jakési teze, jejichž obsah lze implikovat do zadání dalších stupňů projekční přípravy. Některé z nich míří také do vyšší, celoměstské územně-plánovací roviny.

Doporučení se týkají především komplexního přístupu, racionality a koncepčních podnětů. Od cílevědomé pozemkové politiky dlouhodobých rezerv, přes spoluúčinnost cenného a respektovaného přírodního prostředí, dále přes uspořádání širších provozněfunkčních vazeb, přes modulárnost i flexibilitu řešení, až po harmonizaci prostředí a princip etapové realizovatelnosti - to je ve stručnosti obsah doporučení poroty.

Bylo by obtížné, či subjektivní, sestavovat nějaká pořadí důležitosti jednotlivých bodů doporučení. Všech devět formulovaných zásad uznala porota za podstatné a důležité pro zabezpečení perspektivní životaschopnosti i kvality života kampusu. Proto je doporučila vložit do zadávacích podmínek následných podrobnějších stupňů dokumentace.

Jsem přesvědčen, že i doporučení vypisovateli soutěže, jak je dokázala porota vyjádřit, dokládají prospěšnost i konečný efekt - úspěch soutěže.

Ing. Zdenek Sendler

Z pohledu krajinářského architekta stojí za povšimnutí čtyři soutěžní návrhy. Návrh č. 1 - pro velkorysé řešení návaznosti na stávající okolí, jeho vtažení do řešeného areálu parku a provázání na bulvár. Velmi příjemně je řešena doprovodná zeleň komunikací, logické je také propojení kampusu s okolní zástavbou. Návrh č. 8 - mimořádným způsobem uplatňuje použití různých forem zeleně, koexistence se stavbami je velmi dobrá, u části kampusu tak vzniká opravdu „zelené město" . Dále autoři velmi dobře pracují se širšími urbanistickými vazbami. Oba návrhy jsou z pohledu krajinářského architekta velmi kvalitní. Z ostatních jsou krajinářsky zajímavé a přínosné návrhy č. 6 a č. 7. Zbývající jsou spíše průměrné.

Nezbývá, než doufat, že výsledná realizace vítězného návrhu bude stejně kvalitní jako jeho soutěžní podoba (poznámka: Osobně jsem překvapen tak nízkou účastí v tak zajímavé a velmi dobře honorované soutěži...).

Za první jsem uvítal, že jsem se mohl zúčastnit posuzování návrhů na tak významnou akci a získat i pro sebe poznatky a podněty, které bych rád využil pro svou další činnost. Především však proto, že soutěž vypsala osvícená instituce, jakou je Masarykova univerzita v Brně, jejíž nejvyšší představitelé se neobyčejně zajímali o předložené návrhy. Zároveň také z toho důvodu, že přípravou a organizací byla pověřena Brnoinvesta, společnost, která je k tomu povolána. Tak mohla práce v porotě probíhat soustředěně se zaměřením na podstatné problémy.

Za druhé poznámka, která je určena nejen pro vypisovatele dalších obdobných soutěží na rozsáhlejší a různorodé stavby, s převahou urbanistické problematiky, ale i pro Českou komoru architektů a její odbornou skupinu pro tuto činnost. Domnívám se, že by bylo účelné organizovat takovéto soutěže dvoukolově, aby mohly být propracovány všechny podnětné návrhy, i ty, které z různých důvodů nejsou ve všech částech vyvážené a dána tak možnost objektivnějšímu posuzování, třeba i značně různorodých přístupů. Požadavky na hloubku zpracování návrhů a rozsah příloh pro první kolo by mohly být méně náročné a pro soutěžící, kteří nepřijdou s úspěšným návrhem, i méně nákladné. Účastníkům druhého kola by bylo nezbytné vyplatit kromě cen a odměn, pokud splní podmínky, přiměřenou částku na úhradu hotových výloh. Přidávám se tak ke kolegům, kteří o tomto problému se snahou prosadit tento systém často diskutují.

Ing. arch. Vladimír Dominik, Ing. arch. Jaroslav Josífek

Územní plán města Brna z roku 1994 (dále ÚPmB) vymezil stejně jako ÚPmB z předchozích období rozvojové plochy Masarykovy univerzity v návaznosti na areál nemocnice v Bohunicích. Areály Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice jsou součástí širšího území vymezeného ulicemi Vídeňskou, Jihlavskou, Pražskou radiálou a zalesněným svahem nad řekou Svratkou. Pro toto území je rozpracován regulační plán, do kterého bude po zpracování generelu Univerzitního kampusu MU včleněno jeho řešení.

Urbanisticko-architektonická soutěž na Univerzitní kampus Masarykovy univerzity potvrdila, že je zcela reálné vybudovat Univerzitní kampus jako součást městské struktury jihozápadního sektoru města Brna. Kampus Masarykovy univerzity se může stát svorníkem s mimořádným společenským významem mezi velkými obytnými celky (vesměs panelovými sídlišti, jejichž jádrem jsou původní předměstské obce) - Novým Lískovcem, Starým Lískovcem a Bohunicemi.

Občanské vybavení - kulturní, společenská a sportovní zařízení, obchod a obslužná zařízení, stejně jako Medical park s pracovními příležitostmi v podnicích zaměřených na moderní technologie v oblasti medicíny, biologie, chemie a dalších oborů, majících vazbu na vědeckovýzkumné kapacity MU a FN, může tvořit atraktivní systém společenského centra, včetně veřejných prostorů, vyhledávaný obyvateli přilehlých městských částí, ale i občanů celého města, resp. regionu.

Soutěžní návrhy, zejména oceněné, přinesly mnoho podnětů jak pro řešení samotného kampusu Masarykovy univerzity, tak pro město. Jedná se zejména o nová řešení trasování městské hromadné dopravy a situování záchytného parkoviště v jihozápadním sektoru města. Mimořádným přínosem je v mnoha návrzích jasné formulování vztahů k přírodnímu rámci, zejména k lesnímu masivu Mahenovy stráně nad řekou Svratkou. Soutěž přinesla zajímavá řešení otázky, zda v daném území lze situovat výškové objekty.

Hlavním přínosem však je, že se soutěž stala dalším krokem přibližujícím realizaci kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích.